Studio Hrdinů propojuje intelektuální divadlo a výtvarné umění

Součástí pražské divadelní scény je už dva roky Studio Hrdinů, mladý divadelní soubor usídlený v prostorách Veletržního paláce. Za svá umělecká východiska považuje mezioborový dialog, autorské projekty, hledání současného divadelního jazyka a nacházení progresivních výrazových divadelních forem. Výrazným rysem Studia hrdinů je propojení divadelní a výtvarné stránky představení. Ve spolupráci s lektorským oddělením Národní galerie připravuje několik krátkých inscenací a instalací jako doprovodný program k výstavám ve Veletržním paláci.

Za pouhé dva roky se ze Studia Hrdinů stala „trendy“ scéna, kde se kromě autorských představení odehrávají další zajímavé akce. Studio založil dramaturg Jan Horák: hledal prostory pro svůj umělecký koncept poté, co odešel z Divadla MeetFactory. „Začátek byl skvělý, protože v něm bylo spousta nadšení, které naštěstí stále přetrvává. Měl jsem velké štěstí na spolupracovníky, projekt se mnou rozjížděla bývalá ředitelka MeetFactory Jindra Zemanová s Marií Markovou, později Tomáš Kadlec, bez těch bychom těžko přežili. Důležitou roli také sehrála podpora Dušana D. Pařízka a startovací podpora od hlavního města Prahy,“ vzpomíná Jan Horák. Jak přišel právě na prostory ve Veletržním paláci? „Kdysi jsem měl možnost připravit pro ně divadelní projekt, ale tenkrát jsem to odmítl. Vzpomněl jsem si na tehdejší nabídku, oslovil jsem Národní galerii, představil jim svůj projekt a velmi rychle jsme se dohodli.“ Peněz je, jako u nás v kultuře obecně, tradičně málo; na provozu se podílejí granty hlavního města Prahy, Ministerstva kultury a několik menších dotací k jednotlivým projektům.

Přesto se daří naplňovat program. Přesně, jak si Studio stanovilo, podílí se na mnoha multikulturních událostech a v Praze snad již není člověk, který sleduje scénu současného umění a Studio Hrdinů by mu bylo neznámé. Minulý týden zde v rámci festivalu Spectaculare hostoval taneční soubor Tante Horse doprovozen německým minimalistickým kvartetem Bohren & Der Club of Gore; Studio Hrdinů se také ujme režie letošního vyhlášení Ceny Jindřicha Chalupeckého a ceremonie prestižní Ceny Alfréda Radoka. Jan Horák přibližuje další hosty: „Co se týká nadstavbových spoluprací, kterým chceme dát prostor v tomto roce, čeká nás prestižní hostování francouzského umělce Guillaume Desangese s představením o Marcelu Duchampovi, které se hrálo například v Center Pompidou v Paříži. Tato akce bude první z řady performancí na pomezí divadla a výtvarného umění, kterou iniciujeme. V dubnu u nás již podruhé proběhne festival Lunchmeat, který propojuje hudbu a výtvarné umění.“ 

Snahy o propojení žánrových uměleckých světů se protnuly také s iniciativou samotné Národní galerie. Vypadá to, že spolupráce je pro obě scény inspirativní a přirozená: „Lektorské oddělení Národní galerie se ve Veletržním paláci dlouhodobě snaží vybudovat otevřené prostředí, kde by se návštěvníci v rámci doprovodných programů mohli setkávat nejen s názory předních kunsthistoriků, ale také se samotnými aktéry současného umění. Spolupráce se Studiem Hrdinů do této koncepce dobře zapadá,“ říká kurátorka lektorského oddělení Michaela Vrchotová.

O právě uplynulém víkendu proběhla repríza inscenace textu dramatické moderny NE v režii kmenové režisérky divadla Kathariny Schmitt. NE JÁ, hra nositele Nobelovy ceny za literaturu Samuela Becketta z roku 1972, se odehrává v naprosté tmě, v prostoru, kde je vidět jen paprsek světla padající na ústa herečky. Hlavním tématem fragmentárního vnitřního monologu ze života ženy je vztah jazyka a vzpomínání. „Současná inscenace NE JÁ v režii Kathariny Schmitt je, na rozdíl od dalších realizací, vázaná na výstavu Jana Kotíka jen velmi volně“, říká k představení kurátorka Vrchotová. „Šlo spíš o reakci na prostor Veletržního paláce než o reakci na výstavu,“ dodává režisérka inscenace Katharina Schmitt.

Všechny inscenace a performance, které Studio Hrdinů ve spolupráci s lektorským oddělením připravilo, měly jasnou vazbu na konkrétní výstavu nebo prostory Veletržního paláce. „Míra spojitosti s daným výstavním projektem je ale různá. Třeba scénické čtení z textů Jiřího Koláře přímo vycházelo z podstaty výstavy Korespondáž a performance s názvem ...a měl rád hnědou jasně reagovala na práce Huga Demartiniho z 60. a 70. let,“ upřesňuje kurátorka. Program lektorského centra je dlouhodobě zaměřen na intenzivní spolupráci se zajímavými lidmi a subjekty z různých oborů umění. „Vedle divadla Studio Hrdinů pravidelně spolupracujeme například s Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA pod vedením Marie Kinsky. V rámci spolupráce s festivalem Malá inventura připravujeme na 24. února diskusi na téma performance: hranice mezi výtvarným a divadelním uměním,“ upřesňuje kurátorka další aktivity Národní galerie. Vypadá to, že Veletržní palác si umí najít cesty, skrze které současné umění ožívá. Spolupráce s mladým souborem zaměřeným spíše na intelektuální publikum je progresivní a chvályhodný krok.

Tereza Škoulová, kulturissimo, 14.2.2014

NE JÁ 

V zásadě stačí mít Samuela Becketta, jehož texty patří k tomu nejlepšímu, co bylo napsáno, a k tomu Lucii Trmíkovou, fenomenální herečku, a máte vyhráno. A taky že ano. Učinila tak Katharina Schmitt. Minimalistický žertík nebo performance ve dvoraně Veletržního paláce (Studio Hrdinů tak po dalších a dalších variacích, jak využít "vlastní" prostor, objevuje i jiná místa přímo v paláci - ale vlastně by se to klidně dalo hrát přímo ve Studiu) baví a fascinuje. V souladu s Beckettovým konceptem je monolog sdělovaný pouze ústy; na videu je ovšem Lucie Trmíková a i když vidíme jen její rty, zuby a jazyk, je to pořád dokonale ona. Živá herečka vlastně jen zvedá pěst proti vzduchu. A navzdory nebetyčným konstrukcím Veletržního paláce nelze odtrhnout oči od úst Trmíkové. Takže je to divadlo, kdyby chtěl někdo pochybovat...

Vojtěch Varyš, nadivadlo.cz, 21.1.2014