Text a co s ním aneb návrat k NODO 2016

Soudobá operní tvorba má v dnešní době nesčetně forem a těžko ji nějak definovat. Jedním z hlavních rysů jsou možná epické náměty a s tím související velké množství textu. V mnoha případech se pak jedná o jeho zhudebnění, nikoliv o jeho dotvoření, či dopovězení skrze hudbu. Soudobá opera dnes může být v podstatě cokoliv. A je dobře, že právě festival NODO nabízí ve své dramaturgii její rozmanité formy, vývoj a možnosti. Vybízí k zamyšlení nad tím, co je ještě opera a jak má vypadat. Sehnat na podobný projekt peníze není jednoduché. Naštěstí Město Ostrava, Ministerstvo kultury a řada dalších soukromých i veřejných sponzorů považuje podporu soudobého umění za důležitou a to je dobře. Festival, podobně jako Ostravské dny (skladatelské kurzy) se kterými se každý druhý rok střídá, je rozkročen mezi Ostravou a New Yorkem, kde jeho hlavní organizátoři – Petr Kotík a Renáta Spisarová žijí.

György Ligeti a jeho Aventures & Nouvelles Aventures (1962/1965) zahájily letošní přehlídku. Třicetiminutové dílko pro tři zpěváky a komorní orchestr nepracuje s textem, pouze s jakýmisi shluky hlásek, kdy řeč, komunikace, emoce jsou vyjádřeny pouze intonačně, nikoliv slovy. Nástroje jsou pojednány tak, že hlásky doplňují nebo zvýrazňují a podtrhují tak tuto fonetickou kompozici. Dada kousek zdůrazněný jednoduchým kostýmem - frakem, ve kterém zpěváci vypadali trochu komicky jako tučňáci a vynikající, stylizovaná režie Kathariny Schmitt založená na mimice, gestikulaci, trochu jako v němém filmu, daly provedení vtip a nadhled.

 

 

Lenka Nota, Harmonie, 9/2016

Aventures: Ligeti and Kotík at New Opera Days Ostrava opening night

 

I was a bit skeptical as I trekked across Ostrava for the first night of New Opera Days Ostrava, seeking the venue 'Důl Hlubina – Staré koupelny' which Google had dubiously translated as 'Coal Mine Hlubina – Old Bathrooms'. I've listened to contemporary music in some weird places before, but never an abandoned toilet. Fortunately I made it to the venue on time – a multi-story semi-industrial space featuring two performance halls as well as restrooms that were in fact rather new-looking – because the space was quickly overflowing. Audience members, some of whom sipped wine or ate popsicles, stood along the back walls or, alternatively, sat in the front on the numerous pillows on offer. The festival, abbreviated as NODO, is the brainchild of Petr Kotík and the opening night featured a double bill: Ligeti's Aventures and Nouvelle Aventures, followed by the world première of Mr Kotík's William William in the hall upstairs. A biennial experimental music theater festival now in its third iteration, it features numerous world premières and commissions, as well as Czech premières of older works including the Ligeti opera.

Ligeti described his 1962 Aventures and its sequel, the 1965 Nouvelle Aventures, as “speech sound compositions”. In these two brief works, totaling about half an hour in length, Ligeti explored possibilities for opera and narrative through an 'artificial language' with a libretto (written in phonetic alphabet) that was created simultaneously with the instrumental score. Therefore, the instrumental component is much more than a mere accompaniment, with vocal and non-vocal sounds complementing and accentuating each other rather than affecting each other causally. In this production, directed by Katharina Schmitt, vocalists Lydia Brotherton, Lena Haselmann and Markus Hollop were dressed in tuxedos – three mimes standing in a row, except when they were frantically gesticulating at the audience or the instrumentalists or each other. Within Pavel Svoboda's stage design, the Ostravská Banda (conducted by Mr Kotík) was stage left, while the vocalists stood in the center of the stage, with barely distinguishable Czech and English text occasionally broadcast on the brick wall behind them.

The speech sound composition began with heaving, gasping and panting from all three vocalists before their 'artificial language' expanded to include laughs, grunts, groans and gibberish. The band produced a fascinating array of sparse yet ominous sounds: pizzicato twangs on the bass, a brush across the piano strings, plus the occasional harsh outburst from the percussion in the form of slaps, snaps and bangs. The vocalists continued to make every imaginable mouth noise; their facial expressions were exquisite, conveying every possible emotion. In Nouvelles Aventures, the lines were livelier and more operatic. Repeated vowel sounds and indecipherable yammering eventually dissolved as the singers seemingly became aware of the presence of the musicians. At this point the vocalists began panting like worn-out dogs, gesticulating wildly at the instrumentalists, and even going so far as to thieve away some percussion accoutrements and bowl them downstage towards Mr Kotík. He and his band kept their cool, ignoring the singers and finding their way effortless to the final airy sustained tones, which cut off simultaneously with the final hissed expulsion from the vocalists.

Rebecca Lentjes, 29.6. 2016: bachtrack.com

Dny nové opery Ostrava v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

První - pondělní - den festivalu NODO se konal v rekonstruovaných Starých koupelnách v dolu Hlubina v oblasti Dolních Vítkovic. Tento industriální prostor tak jedinečnému festivalu zaměřenému na současnou operu „sluší“. Dodává produkcím, které hledají vztahy hudby a divadla , optimální prostor bez nutnosti scénografického dotváření rekvizitami nebo stavbami, „stačí“ světlo, projekce. A sám sobě navozuje atmosféru spřízněnosti mezi interprety a publikem.

Uváděná kompozice Aventures & Nouvelles Aventures /Dobrodružství a nová dobrodružství/ evropského světoběžníka György Ligetiho se sem hodila skvělé. Libreto Aventures & Nouvelles Aventures (dá-li se pojem libreto vůbec použít) si autor připravil sám – nejde ale o řeč složenou ze srozumitelných slov, ale o „hatmatilku“, ve které samohlásky, slabiky, citoslovce, vzdechy, supění, smích nebo shluky (pff, kchkchkch, rrr, bzzzz, mmm) dostávají význam až prostřednictvím hudby, ve které je zpěv (včetně jeho vyluzování přes trychtýře, papírové roury nebo různě sevřené dlaně) dalším „nástrojem“ vedle sextetu instrumentalistů. (Připomeňme v této souvislosti skvělou operu La Serra, ve které Michal Vích, Jaroslav Dušek a Martin Smolka v roce 1994 v Divadle Archa vyšli nesrozumitelnosti slov v opeře vstříc a zvolili umělou řeč „operanto“, které nerozumí nikdo, ani autoři, protože v sobě neskrývá žádný obsah.)

Sopranistka Lydia Brotherton, mezzosopranistka Lena Haselmanna barytonista Markus Hollop, všichni ve fracích, navazovali vztahy nejen mezi sebou, ale i s dirigentem Petrem Kotíkem a hráči instrumentálního sextetu Ostravské bandy, z nichž především part perkusionisty zahrnuje i konkrétní zvuky, například šustot při listování knihou nebo muchlání a trhání novin, bouchnutí papírového sáčku, dechaři foukají do nástrojů bez konkrétního tónu, u smyčcových nástrojů se používá podladění apod. Hudebně i herecky se tak prolínaly, střetávaly, vlnily, gradovaly nebo naopak „usínaly“ různorodé „propletence“ emočních situací - poklidné souznění, naléhavé tázání, prudká hádka, brebentění, přesvědčování, vyhrožování, údiv, výsměch, zklamaní, zděšení, chlácholení, koketování, svádění, úzkostné výkřiky se střídají s bolestnými, patetickými, ironickými, chvástavými, zaznívají různé typy smíchu, oddychování, chroptění, pokašlávání, sténání, agresivního překřikování, kňourání a uzavírání koalic v této tlupě, která se obrací i na diváky v hledišti.

Pokud bychom se chtěli pokusit Aventures & Nouvelles Aventures žánrově charakterizovat, nejvíce se hodí označení „afektový voiceband“. Je dobře, že tato Ligetiho kompozice z let 1962-65 na NODO zazněla, i když se vymyká stěžejní dramaturgické linii zaměřené na „horké“ současné novinky. Fakt české premiéry, protože poněkud překvapivě u nás Aventures & Nouvelles Aventures dosud uvedeny nebyly, stejně jako vysoká úroveň provedení, toto festivalové zahájení plně oprávnily.

György Ligeti:Aventures a Nouvelles Aventures. Dirigent Petr Kotík, režie Katharina Schmitt, scéna Pavel Svoboda, světelný design Zuzana Režná. Lydia Brotherton - soprán,

Lena Haselmann - mezzosoprán, Markus Hollop - baryton. Ostravská banda. Česká premiéra, Staré koupelny, Provoz Hlubina, pondělí 27. června 2016 19:00 h.

Hodnocení 90 %

 

HELENA HAVLÍKOVÁ, www.lidovky.cz, 5.7.2016

EXPERIMENTE WILLKOMMEN

Ligeti, Kotík, Mofakham, Cígler, Ayres, Xenakis: Die ehemalige Industriestadt
Ostrava hat sich zu einem bedeutenden Zentrum für Neues Musiktheater entwickelt

(...)

Vom Musikfaible zeugen das Mährisch-Schlesische Nationaltheater mit zwei Spielstätten – und
zwei Orchestern, das für die Oper (die gerade Smetanas rare «Brandenburger in Böhmen» neu
auflegte; siehe Seite 20) und die Janácek Philharmonie. Vor allem aber gibt es seit dem Jahr 2000
das Zentrum für Neue Musik, gegründet von dem Komponisten, Dirigenten und Flötisten Petr Kotik,
der auch das S.E.M.-Ensemble in Buffalo leitete. Kotik ist ein weltoffen undogmatischer Musiker,
der sich manches bei John Cage abgeschaut hat. Davon zeugte nun auch die dritte Biennale für
Neues Musiktheater, die vier durchaus heterogene Novitäten zwischen zwei Schlüsselwerke epochaler Altmeister stellte. Und gleich am ersten Abend fühlte man sich zur Ruhrtriennale versetzt: stillgelegte Industriearchitektur als Hintergrund und Gehäuse für Neues Musiktheater. Dul Hlubina heißt ein großes Kohlebergwerk mit zwei mächtigen Fördertürmen. In einem Nebengebäude der verrottenden Anlagen, der Bühne Staré koupelny, begegneten
sich zwei Extreme, zeitlich wie strukturell. György Ligetis «Aventures & Nouvelles Aventures
» (1962/65) und Petr Kotíks Hommage zu Shakespeares 400. Todestag: «William William».

Ligetis surrealistisch-dadaistischer Nonsens-Mikrokosmos zählt sicher zu seinem Avanciertestem.
Doch Ligeti war eine Art «Cardillac», konnte seine Werke nicht loslassen, hat zwar deren Abnehmer
nicht ermordet, wohl aber mit Bannflüchen die Interpreten vergrault. Das galt zwar auch für den
«Grand Macabre», die robustere Anti-Antioper, durch Ligetis Einsprüche gebremst wurde aber vor
allem die Rezeption der «Aventures». Nun ist seine Vision einer absurd-horrorhaften Slapstick-
Groteske, filmisch inspiriert, ein halbes Jahrhundert alt: Mag sein, dass die jähen Umschwünge
von Hektik und Erstarren heute weniger greifen. Insofern war Katharina Schmitts quasi choreografisch coole Salon-Beweglichkeit für das Protagonisten- Trio ein plausibler Weg, manchen Absurditäts- Klischees auszuweichen, ohne allen Theaterzauber immanent der Musik zu folgen, allerdings um den Preis schreckensfreier Flüssigkeit.

(...)

Überhaupt ließ das interpretatorische Niveau keine Wünsche offen, nicht zuletzt dank des 27-
köpfigen internationalen Ensembles Ostravská banda, das für die orchestrale Basis der Aufführungen sorgte.

Gerhard R. Koch, Opernwelt, Juli 2016

NODO Ostrava, den první

 

Den první, 27. června, začal opravdu impozantně, světově (i když  bylo spíše nevlídno a pršelo, nakonec docela dost – deštník byl potřeba). V jedné z částí oživeného průmyslového areálu Dolních Vítkovic, ve Starých koupelnách dolu Hlubina (jsou to vyklizené haly, s příznačnou „koupelnovou akustikou“), zazněly nejprve Ligetiho Aventures  & Nouvelles Aventures. Skladatel je napsal v roce 1962 a 1965 pro soprán, mezzosoprán a baryton s doprovodem instrumentálního souboru. Pro vokální party použil umělou řeč, tento „text“ nevznikal před kompozicí hudby, ale  současně s ní. Chtěl zachytit  kladné i záporné afekty, ritualizované společenským jednáním – porozumění a neshodu, vládnutí a podřizování, upřímnost a lež, různé nuance ironie a přetvářky atd.  Vokální party jsou sice zapsány  v notové osnově, ale pouze vlnovkou, která naznačuje pohyb v tónovém prostoru – zpěváci jsou tedy spolutvůrci konečného znějícího tvaru. Foneticky jsou pojednány také jednotlivé nástroje instrumentálního souboru – už v základu tedy nejde o doprovod, ale o interakci všech interpretů.

řesně  tento princip byl určujícím pro ostravskou interpretaci – americká sopranistka Lydia Brotherton, německo-norská mezzosopransistka Lena Haselman  a německý barytonista Markus Hollop, všichni ve formálním koncertním úboru, fracích, reagovali gestikou a akcí na své repliky ale i na zvukové impulsy instrumentálního souboru. Party, které obsahovaly nejen zpěv, ale i zvuky představitelné i zcela nečekané – šepty, křiky, vrčení, chrčení a kdovíco ještě), ovládali všichni zpaměti, mohli se tedy soustředit na herecké zpřítomnění emocionálního obsahu svých „výpovědí“. Výsledným tvarem bylo poloscénické provedení, v němž jevištní akce posilovala hudební sdělení, činila je obecně srozumitelným. Hlavní kvalitou představení byly výborné výkony sólistů i Ostravské bandy pod taktovkou  Petra Kotíka, zvýrazněné zdrženlivou, cudnou, ale o to působivější scénickou prezentací (režie Katharina Schmitt, scéna Pavel Svoboda, světelný design Zuzana Režná). 

Ligetimu,  který byl na scénické realizace svých děl velmi citlivý (např. zůstal skryt i po bouřlivém úspěchu salcburského provedení své opery Le Grand Macabre), by se ostravská verze Aventures & Nouvelles Aventures, předpokládám, líbila (i když byla střízlivější, než jeho libreto z roku 1966).

 

Jan Dehner, 28.6.2016, Divadelní noviny

Příznivci hudebních experimentů mají čtyřdenní svátek. V Ostravě začaly Dny nové opery

 

Ligeti se ve svých dvou skladbách Aventures a Nouvelles Aventures inspiroval předcházejícími experimenty s lidským hlasem Luciana Berii a Johna Cage. Ve svých dvou dílech došel až k tvorbě jakéhosi newspeaku – umělé řeči, která vzdáleně připomene básně Christiana Morgensterna či Ernsta Jandla. Projekce tohoto „libreta“ do tónových výšek má pouze rámcový, obloukový zápis. Daleko důležitější pro Ligetiho byla podprahová ritualizace afektů lidského jednání, která podle něj má schopnost i touto specifickou mluvou vyjádřit přesné emoce.

Aventures i Nouvelles Aventures se na Hlubině rozezněly různě výškově situovanými výkřiky, šepoty, mlaskáním, mručením, onomatopoickými hádkami i usmiřováním, které jako by modelovaly různé situace lidských konfliktů. Skvěle si vedli hlasoví protagonisté, z nichž zaujal svým mimořádným pěveckým i hereckým talentem skvělý baryton Markus Hollop. Obě dámy – sopranistka Lydia Brotherton a mezzosopranistka Lena Haselmann mu zdatně sekundovaly, ale Hollop byl nejvíc sugestivní.

Náročnou partituru výborně zahrála Ostravská banda s dirigentem Petrem Kotíkem. Sedmičlenné těleso ve složení Malgorzata Hlawsa (flétna), Mikuláš Koska (lesní roh), Miklos Holló (perkuse), Alexandr Starý (celesta, klavír), Ivo Morys (cembalo), Andrej Gál (violoncello) a František Výrostko (kontrabas) vytvořilo jedno z nejlepších provedení obou Ligetiho skladeb, které je k slyšení. Indiferentní hudba se ponejvíce vryla do paměti jako nositel různě vystupňovaného napětí, zvratů a dynamicky protikladných ploch s prudkými změnami rytmických struktur.

Provedení Aventures a Nouvelles Aventures považuji za mimořádně inspirativní krok, jenž našel pevnou půdu v prostoru Starých koupelen: akustické vlastnosti jsou zde pro tuto hudbu vskutku mimořádné, vizuální atraktivita byla designérkou Režnou účinně podpořená bodově rozsvícenými nápisy rozlitými po vysokých stěnách, které ostře kontrastovaly k segmentům lidské řeči a zvukovým asociacím chování. Obě díla lze považovat za významný antioperní příspěvek Ligetiho ke zkoumání možností výpovědi a dodnes lze rovněž pokorně obdivovat jeho neuvěřitelně kreativní invenci a skladatelskou odvahu. Obě skladby zazněly v české premiéře, na což lze pohlédnout s určitou pýchou.

 

Milan Bátor, 28.6.2016, ostravan.cz